Kunovickým seniorkám říkají zdejší povětšinou tetičky. Je to takové vlídné, kapku důvěrné oslovení, které se udrželo ještě z oněch časů, kdy bylo leccos jinak. Když se řekne kunovská tetička, představí si ten, kdo tenhle pojem zná, starší ženu v sedlckém a v šorcách. A i když mnohé z nich někdy v tomto trochu starosvětském oblečení chodívají, nejsou to žádné vetché baběnky, ale opravdu aktivní ženy, i když už mají mnohé roky odžité. Některé z nich mají i osm křížků, a přesto pro ně ještě stále nejsou sport a aktivní pohyb cizími pojmy, i když si je přizpůsobí svým možnostem.
Svědčí o tom například skupina seniorek, které se pravidelně jednou týdně scházejí v komunitním centru, aby si zde pod vedením cvičitelky Aleny Filové Zedníčkové „kapku protáhly záda“. Cvičí zpravidla na velkých míčích, k tomu určených a musím přiznat, že způsob a intenzita cviků mě docela překvapila. Troufnu si tvrdit, že tyto dámy, by v mnohém trumfnuly celou řadu podstatně mladších žen a jistě i mužů. Mnohem podstatnější než samotné fyzické výkony tetiček-cvičenek je ale jiná věc: elán spojený s dobrou náladou a optimismem. Inu, jak se říká: „V zdravém těle, zdravý duch!“
zdk