Jízda králů patří k výjimečným lidovým zvykům, které se na Slovácku dodnes dochovaly. Jde o obyčej patrně předkřesťanského původu. V křesťanské chronologii jde o svátek svatodušní, tradičně pořádaný na svatodušní pondělí. V současnosti se přenáší termín jízdy králů do dnů pracovního volna.

Každoročně se jízda králů jezdí ve Vlčnově, ve dvouletých intervalech v Kunovicích, každé tři roky se pořádá v rámci Dolňáckých slavností v Hluku. Jezdí se také u příležitosti Slováckého roku v Kyjově a nepravidelně i na Strážnicku v Hroznové Lhotě. Dříve se ale jezdívala téměř v každé obci na Dolňácku, předně na Uherskohradišťsku, Uherskobrodsku, Ostrožsku, Veselsku, Kyjovsku i na Podluží. Pořádání jízd králů ustrnulo se změnou politického, hospodářského a kulturního života v padesátých letech 20. století a obnovit se je podařilo pouze v některých obcích.

První písemná zmínka o konání této slavnosti v Kunovicích je z roku 1897 a jízda je zde doložena i během celého 20. století. Její delší odmlku způsobila politická situace po roce 1972 a sloučení obce s Uherským Hradištěm. S osamostatněním Kunovic se obnovená jízda králů koná od roku 1996 v pravidelném dvouletém intervalu – poprvé přerušeném v loňském roce kvůli epidemii nového typu koronaviru.

Původ jízdy králů není jednoznačný. Nejvýraznější prvky v obřadu lze spojovat s rovinami obřadů iniciačních, tedy dospělostních a obřady s ochrannou funkcí, které magickými praktikami a prostředky napomáhaly zajistit úspěch v životě a hospodářství. Asi nejpravděpodobnější teorie říká, že jde o časem přeměnné staré pohanské obřady. Zvyk jízdy králů o letnicích byl všeobecně rozšířen a v rozdílných podobách provozován nejen na Moravě, ale také ve Slezsku, v Čechách, na Slovensku i po celé Evropě.

Podstatu jízdy králů je možno hledat v chlapeckých hrách, které dospívající chlapci pořádali v prvních dnech pastvy. Chlapci závodili v jízdě na koních a ten, který zvítězil, byl králem. Po závodech si chlapci vyzdobili koně zeleným, pentlemi a stuhami a objížděli vesnici od domu k domu. Při jízdě pak vybírali „na krála“, na vítěze. Dary tvořily v minulosti naturálie – obilí, vejce, klobásy, uzené maso a špek.

Ke vzniku jízdy králů se váže i nejedna legenda. Podle té neznámější se měl Matyáš Korvín na svém útěku z boje s Jiřím z Poděbrad převléci za ženu, ozdobit se pentlemi a do úst si vložit růži, aby se hlasem neprozradil. A protože utíkal bez prostředků, musela jeho družina po cestě na trenčínský hrad žádat vesničany o jídlo. Přestože byla tato teorie mnohokrát zpochybněna, traduje se dál.

V současnosti je obyčej předváděn jako divadelní výstup o několika daných dějstvích – jsou jimi řazení jezdců, jízda družiny k domu rodičů krále s žádáním o krále, cesta družiny k radnici, žádání o povolení objížďky, objížďka vesnice s vybíráním po domech, navrácení krále rodičům a slavnostní hostina.

Zdroj: kniha Jízda králů v Kunovicích (kráceno a upraveno), webové stránky města