Hody s právem v Kunovicích se uskuteční v termínu
29. 9. – 1. 10. 2017

Otvírajte sa dveřa voničkú zapentlené, lebo vás na slavnosti hodové zveme…
Stárek skončil své pozvání před ověnčenými dveřmi stárky, vyzvedne právo, zavýskne si tak, aby potvrdil důležitost své osoby a srdečnost svého pozvání. Přeje-li si někdo na Slovácku projevit svému hostu přátelství a náklonnost, obvykle nezapomene při loučení dodat: Šak dojděte na hody!
Tím vyjadřuje ochotu otevřít srdce a přichystat svému hostu vše, co mu celý rok nejlepšího přinesl.
Mládež si volí k hodům staršího a mladšího stárka.
Dříve prý musel být starší stárek nejšikovnější a nejstatečnější chlapec z celého ročníku. Po volbě musel mládeži poručit sud piva a zvednout ho nad hlavu.

Ešče bylo sedm neděl do hodů, 
už mě milá zakázala pit vodu…

Stárek měl o hodových dnech rozsáhlou pravomoc, chasa ho musela respektovat a poslouchat, musel udržovat pořádeku taneční zábavy a usměrňovat horkokrevné hlavy.

Především však dával pozor na právo, aby ho někdo z přespolních neodcizil. V jeho povinnostech mu pomáhal mladší stárek s hodovou chasou. O hodách totiž často přicházelo mezi domácími a přespolními k výtržnictví a bitkám.

Když sme šli na hody, bylo nás jedenáct,
když sme šli z hodů dom,chyboval jeden z nás.

Ve slavnostním hodovém průvodu nese stárek právo v pravé ruce. Jde pravděpodobně o napodobeninu práva rychtářského, však svým tvarem připomíná figurínu děvčete v kroji.jen na špičce práva místo hlavy bývá připevněno jedno z největších jablek, které v obci dozrálo. Starší stárkyně nese na míse ovoce, jablka, hrušky a hrozny, které pak předá, jako poděkování za povolení hodů s právem , představenému obce:

Dneskaj sú kunovské hody,
aby na nich nebylo nepohody,
došli sme vás pane starosto požádat,
lesti možem hodové slavnosti pořádat…

Mladší stárek nese husarský palaš – šavli, ozdobenou rozmarýnem k ochraně práva a jeho stárka drží v ruce kubani s vínem na přípitek.

Ty, kunovský stárku,
malú máš galánku,
namluv sobě větší,
malá ti nesvědčí…

V přeplněném sále vyhrává muzika, mezitím co bylo hodové právo zavěšeno na stužku pod umělým žúdrem tak, aby bylo dosažitelné rukou, aby kdokoliv z přespolních mohl právo ukrást. Kdyby se právo podařilo vynést ze sálu ven, měli by stárci velkou ostudu a museli by ukradené právo vyplatit.
Stárci zavádějí tančící pod právo na skleničku vína. V sále to víří, výská a zpívá. Právě se začalo mezi dívkami a chlapci se škádlivkami:

Zdaleka já poznám svojú galánečku,
modřučké očka má, bílú zástěrečku…

Zdaleka já poznám šohaja klamáča,
jak on si klobúček, na stranu natáčá…

Ej vy Kunovjané, kde vy máte stárka
Leží za dědinú, pije vodu z járka…

Kunovské děvčice, pěknú krásu máte,
enom nám povězte,čím sa umýváte…

My sa umýváme enom jednú v roku,
studenú voděnkú,co teče v potoku…

O půlnoci odnáší stárek se stárkou ze sálu hodové právo k uložení do příštího roku.

V pondělí jezdí chasa s beranem, kterého položí na malý vozík, zdobený chvojím
a fábory. Chodí s ním od domu k domu a zvou sousedy a sousedky, především ženáče, aby s nimi přišli večer zatančit a pobavit se. V dřívějších letech musel starší stárek po skončení obchůzky , stít jednou ranou beranovi hlavu. Byl to jistě nepěkný závěr tak srdečného zvyku. Ale jen tak mohl stárek dokázat, že si své stárkovství zasloužil. V Těmicích jsme k tomuto zvyku zaznamenali píseň:

Ty těmický stárku buď veselý,
neboj sa tej rány – uderení,
budeš-li sa rany bát,
chasa bude uhýbat,
ty budeš šohajku zahanbený…

 

Dnes zůstávají hody lidovou slavností, při které se scházejí přátelé a známí, především se sjíždějí do svých domovů rodáci, aby zde prožili příjemné chvilky. A beran se již nestává obětí hrdinství, ale jde se klidně popásat za svou ovečkou na zelenou trávu do humna, aby mohl opět v příštím roce posloužit hodové chase.

Svým průvodem jsou hody pravděpodobně slavnosti dávných Slovanů.
I dnešním kunovjanům zůstává po celoroční námaze a práci dobrý pocit a radost nad bohatou „dožatou“ a dozrávajícími plody podzimu. Proto ať jsou hody vždy jen veselé, srdečné
a štědré.

Fanek Jilík